Píšu si deník o cestě k chytrému skleníku. Tohle je první záznam — z doby, kdy ještě žádný skleník není, jen nápad, který mi nedá spát.
Živím se přes dvacet let psaním softwaru. Je to krásné řemeslo, ale má jednu vadu: všechno, co vytvořím, je nehmotné. Okno s tabulkou, API, faktura za člověkodny. Nikdy si na výsledek své práce nesáhnu. Asi proto mě to celý život táhne k věcem, které fyzicky existují — a asi proto mám v šuplíku Arduino.
Bastlil jsem s ním klasiku, kterou zná každý programátor, co si chtěl sáhnout na hardware: blikání LED, teploměr s displejem, čidlo vlhkosti zapíchnuté v květináči, relé, které cvakne, když se setmí. Na breadboardu funguje všechno. A všechno to taky na breadboardu skončilo.
Zahrada, ta dřina
Druhá věc, která se v tom veze: máme zahradu. Prošel jsem si na ní za ty roky vším — dřinou i radostí. Vypěstovat vlastní rajče je zadostiučinění, které žádný nasazený release nedá. Jenže zahrada má taky svou odvrácenou stranu, a pro mě je to jednoznačně zalévání. Každý den. V létě klidně dvakrát denně. A hlavně: nemůžeme odjet. Každá dovolená začíná vyjednáváním, kdo nám bude chodit zalévat, a končí inspekcí, co nepřežilo.
Takže když mi YouTube začal podsouvat videa nadšenců, kteří si pěstování automatizovali — čidla vlhkosti, ventily, čerpadla, řídicí jednotka, skleník, co se o sebe stará sám — díval jsem se na to jako dítě na výlohu hračkářství. Třeba tahle dvě mě chytla nejvíc:
- My DIY Home Assistant Garden Automation System (LED Gardener) — chlapík si postavil řízení klimatu, zálivky i dávkování živin nad Home Assistantem,
- Automating a Greenhouse with LoRa! (GreatScott!) — bezdrátová čidla teploty, vlhkosti a půdní vlhkosti ve skleníku, v dalším díle motorické otevírání okna.
Ten průnik je přesně pro mě: software, hardware a zahrada. Automatika, která odmaká tu rutinu, kvůli které nemůžeme na dovolenou.
Postavit si to sám?
Napadne mě to hned: tohle si přece postavím sám. Arduino mám, relé mám, čidla se dají koupit za pár korun.
Jenže pak se vždycky zarazím. Něco jiného je zastrčit dráty do breadboardu na pracovním stole — a něco jiného je krabička, která visí ve skleníku a musí přežít kondenzující vlhkost, mráz, čtyřicetistupňové horko a přitom spolehlivě a bezpečně spínat čerpadla, na kterých závisí živé rostliny. Znám se. Vím, jak vypadají moje rozdělané projekty. Prototyp bych zvládl za víkend; dotáhnout ho do stavu, kdy mu svěřím úrodu a odjedu na čtrnáct dní k moři, to je úplně jiná liga. A přesně o to tady jde.
Takže si to zapisuju takhle: chci automatizovaný skleník, ale nechci si ho bastlit sám. Někdo to přece musí prodávat hotové. Jdu hledat.