Druhý záznam. Týden večerů s vyhledávačem: kdo v Česku prodává automatizovaný skleník, který si nemusím bastlit sám?
Zadám „chytrý skleník“ — a výsledky vedou pořád k jednomu jménu: Sensorie. Mladá brněnská firma, založil ji v roce 2020 student brněnského VUT. Nabízejí přesně to, co hledám: řídicí jednotka, čidla, automatické otevírání oken, závlaha, k tomu hydroponie a dokonce akvaponie, všechno ovládané aplikací, s montáží na klíč. Marketing mluví mou řečí: skleník „se o sebe umí postarat zcela sám“, pěstovat v něm zvládne „i úplný začátečník“.
Ryby ve skleníku?!
Při čtení jsem se poprvé potkal se slovem akvaponie — a přiznám se, že mi to zpočátku znělo jako sci-fi. Ve skleníku je jezírko, v jezírku ryby, ryby hnojí vodu, voda teče k rostlinám, rostliny ji čistí a vracejí zpět. Uzavřený koloběh, skoro ekosystém. No považte: ryby ve skleníku! Nejdřív jsem se tomu smál, pak jsem o tom četl do jedné v noci.
A konkurence?
Tady začíná být obrázek zvláštní. Čekal jsem, že budu porovnávat tři čtyři nabídky — jenže v Česku jsem druhého dodavatele nenašel. Klasických výrobců skleníků jsou mraky, automatické otvírače oken a zavlažovací hodiny prodává každé zahradnictví, ale ucelený systém — jednotka, čidla, aplikace, hydroponie — nabízí jen Sensorie.
Nejblíž je francouzský myfood (myfood.eu): propojené akvaponické skleníky se skleněnou konstrukcí, vertikálními pěstebními věžemi a službou, kdy vaše data na dálku hlídají agronomové. Vypadá to dospěle — stovky instalací, píší o nich francouzské noviny. Jenže ceny začínají tam, kde Sensorie končí (rodinné modely vycházejí v přepočtu na dvoj- až čtyřnásobek), působí prakticky jen na frankofonním trhu a o nějaké instalaci v Česku jsem nenašel jedinou zmínku.
Pak je tu — vlastně byl — brněnský Future Farming. Průmyslové akvaponické farmy, „největší v Evropě“ prý stála přímo v Brně, velká slova o revoluci v zemědělství. Měli i domácí jednotku BasicFarm 1.0 za nějakých 145 tisíc — akvaponický systém pro rodinu, ovšem bez skleníku okolo. Koupit se už nedá; na webu zbyl jen formulář „chci konzultaci“. A letos na jaře to celé dostalo ošklivou tečku: v novinách píšou, že skupina financovaná dluhopisy drobných investorů nemá na výplaty a padá do insolvence. Takže tudy cesta nevede — a je to i připomínka, že „pěstování budoucnosti“ je obor, kde se dá velkolepě pohořet.
Kde jsou recenze?
Poslední večer jsem věnoval hledání nezávislých zkušeností se Sensorií: „sensorie recenze“, „sensorie zkušenost“, fóra, YouTube. Výsledek? Prakticky nic. Pár článků, které vypadají spíš jako PR, firemní blog — a ticho.
Vykládám si to zatím takhle: je to nová oblast a Sensorie je průkopník; zákazníků zkrátka ještě není tolik, aby psali recenze. Ale úplně klidný z toho nejsem, tak si sem poctivě zapíšu i druhou možnost: slibné řešení, a přitom tak malé pokrytí — málo dodavatelů, málo zákazníků, žádné ohlasy. Něco to znamenat může, a nemusí.
Nadšení ale zatím vede, a tak v hlavě zní hlavně to první: musí to fungovat, když to nabízejí.
Poslal jsem poptávku.