První zima s chytrým skleníkem. Začala idylicky a skončila záchrannou akcí v pyžamu.
Sníh do jezírka
Na Silvestra napadl sníh a držel se. Desátého ledna nás napadla věc, na kterou jsem docela pyšný: naplnit jezírko sněhem. Venku ho byly hromady, betonová vana zela prázdnotou — tak jsme kolečko za kolečkem naváželi sníh dovnitř. Náš první „sběr dešťovky“, jen v pevném skupenství.
Během ledna sníh pomalu roztál a na dně se objevilo asi 30 cm vody. Málo na akvaponii, ale dost na radost: vana drží, stěrka funguje, a voda je zadarmo z nebe.
Sazeničky přešlapují na místě
Horší zpráva z hydroponických ramen: prosincové výsevy sice vzešly, ale rostou strašně pomalu, spíš stagnují. Salátky velikosti mince už pár týdnů. Přisuzuju to hlavně chladu — pěstební světla den prodlužují, ale zázraky nedělají. Zimní pěstování zjevně nebude ta hojnost z marketingových fotek; spíš udržovací režim.
A pak přišel mráz
V půlce ledna udeřily pořádné mrazy. A jedné noci se stalo tohle: zamrzla návratová trubka hydroponického okruhu — ta, kterou roztok teče z ramen zpátky do nádrže. Okruh se ucpal ledem, roztok neměl kudy zpátky, přetekl a vytekl mimo systém. Čerpadlo pak běželo naprázdno a topné tělísko v hydroponické nádrži topilo do zbytku vody, co zůstal na dně — muselo se zjevně přehřívat a cyklovat na tepelné pojistce. Tohle celé se odehrálo v noci, bez jediného upozornění; ráno jsem našel skoro prázdnou nádrž, ledovou krustu a vyčerpaný systém.
Když si to zpětně skládám, měli jsme vlastně dvojí štěstí:
- Nic se nevznítilo. Topné těleso cyklující naprázdno v prázdné nádrži není jen provozní závada — od toho už je ke vzniku požáru jen krůček.
- Filtrace ještě neběžela. Kdyby jezírko bylo napuštěné a filtrace zapojená, systém by do děravého okruhu vesele dopouštěl další a další vodu z jezírka — a ta by tekla ven, dokud by bylo co čerpat.
Většinu sazeniček mráz dorazil — a ne suchem: voda nasáklá v rockwoolových kostkách zmrzla a roztrhala kořínky zevnitř. Zůstalo pár statečných salátů.
Takže aktuální bilance zimního provozu: tři pěstební světla po 150 wattech dosvěcují od prosince den na dvanáct hodin — pěti salátům. Luxusnější wellness snad žádný salát v republice nemá. Ale přiznávám, něco za něco: skleník po setmění září růžově do celého okolí a vypadá naprosto cool.
Co mi z toho zůstává v hlavě
Nechci házet všechno na dodavatele — mráz je mráz. Ale dvě věci si zapsat musím:
Zaprvé: při listopadové montáži ani v příručkách nepadlo jediné slovo o tom, že hydroponický okruh může v zimě zamrznout a co s tím. Přitom prodávají skleník výslovně pro celoroční provoz a montovali nám ho v listopadu. Prošel jsem návody znovu, slovo po slovu: hydroponická příručka o mrazu mlčí úplně, hlavní návod dokonce uklidňuje, že s vyhříváním „odpadají problémy se strachem ze zimních mrazíků“ a teplotu lze „udržovat lehce nad bodem mrazu“. Jediná věc, kterou návod výslovně chrání před promrznutím, je — sud na dešťovku (doporučuje se umístit dovnitř). Na barel mysleli. Na okruh plný vody pod střechou ne. Kdyby kdekoli zaznělo „při silných mrazech hlídejte návratovou trubku“ nebo „okruh na noc zakryjte“, udělal bych to.
Zadruhé: systém, který se má „postarat sám“, vůbec nepoznal, že se něco děje. Čerpadlo běželo nasucho, topení cyklovalo na pojistce, roztok tekl mimo — a aplikace mlčela. Žádné hlídání hladiny, žádné hlídání průtoku. Zapisuju si to zatím jen jako otazník; třeba je to někde v nastavení a já to nenašel.
Jaro snad ukáže veselejší tvář. Plán: dosít, napustit jezírko pořádně a konečně spustit filtraci.