Rozjezd

Po lednové havárii nový začátek: voda, filtrace, další várky semínek — a první pěstitelské záhady.

Voda a filtrace

Čtrnáctého února jsme jezírko definitivně dopustili studniční vodou a poprvé spustili filtraci. Od toho dne běží systém kompletní tak, jak byl v listopadu namontován: hydroponie i akvaponická polovina. Zatím bez ryb — jezírko se musí biologicky zaběhnout a poučen tím, co čerstvý beton provádí s vodou, chci nejdřív vidět stabilní hodnoty.

Sít a dosívat

Po mrazové ztrátě jsem 7. února vysel druhou várku: rokety, saláty (Little gem, Karminova, Pražan), špenáty, tři řádky ředkviček Diana, kedluben Blankyt a pro radost i jahody. Prvního března třetí várka listovek — roketa, špenát, mizuna, kozlíček, Grün im Schnee.

A tady první záhada: ředkvičky a kedlubny nevyrostly v podstatě vůbec. Listovky se s jarem zvedly — saláty rostou, roketa šlape — ale bulvy nic. Ředkvička ze začátku rostla docela pěkně, jenže pak se to zaseklo — začala stagnovat a usychat, možná jak se den ode dne zvětšovaly teplotní výkyvy; bulvička se nekonala. Nevím jistě proč. Podezřívám velké denní/noční výkyvy teplot ve skleníku a možná i to, že kaskádové rameno s košíčky prostě není prostředí, ve kterém má bulva kde růst. Začínám mít pocit, že na ředkvičky hydroponická kaskáda zkrátka není — u salátů to funguje, u kořenové/bulvové zeleniny ne. Jestli se pletu, rád se nechám poučit; zatím konstatuju, že co bylo listové, to jede, a co mělo tvořit bulvu, to nejede.

Kuriozita: teploměr, který si přeje jaro

Jedno menší pozorování z těchhle týdnů. Aplikace ukazuje i venkovní teplotu — čidlo je zvenku na podsadě, kam ho umístil dodavatel. Jenže když jsme za slunečnějších dnů porovnali údaj z čidla s teploměrem v autě, čidlo bývalo o několik stupňů výš. Podsada je tmavé dřevo, slunce do ní opře — a čidlo se ohřívá s ní. Jako „domovní teploměr“ je ten údaj nepoužitelný; zapisuju si to zatím jako kosmetickou vadu a měřím venkovní teplotu postaru, vlastním teploměrem ve stínu.

Záhony

Čtrnáctého března jsme dokončili vyvýšené záhony — půdní polovina skleníku tím konečně dostala finální podobu. Pro kutily skladba, odspoda nahoru:

1. Drenážní základ (15 cm) — silnější větve, dřevo a písek; odvádí vodu a brání hnilobě.
2. Hrubá organika (10 cm) — čerstvé rostlinné zbytky, seno, čerstvý kompost; pomalu se rozkládá a tvoří teplo odspodu.
3. Výživné jádro (15 cm) — středně rozložený kompost, uleželý králičí hnůj, ornice, biouhel a vermikulit; hlavní zásobárna živin a mikroorganismů.
4. Kořenová vrstva (15 cm) — ornice s humusem, pískem a vermikulitem; lehká a kyprá, aby kořeny neměly překážky.

Vlastně takový hügelkultur v bedně: spodek hřeje a drenážuje, jádro krmí, vršek se hezky obdělává.

Osmnáctého března do sadbovačů putovala jarní ofenzíva: rajčata (Perun, Gardeners Delight, Black cherry, Marmande a pár divokých kuriozit), papriky, lilek, chilli, jahodník, mochyně. Skleník se ze zimního udržovacího režimu překlápí do sezóny.

Příště: první setí přímo do záhonů a spuštění závlahy. A taky jedno téma, které mi začíná bublat pod pokličkou — chemie živného roztoku. Čísla na EC metru se mi nezdají.