Měsíc, kdy jsem přestal být zahradník a začal být zase inženýr.
Něco tu nehraje
Už od konce dubna jsem si všímal drobností: aplikace chvílemi nedostupná, grafy s dírami, občas ráno nastavení, které jsem já neměnil a které se změnilo samo. Jednotlivě se to dá mávnout rukou — wifi, chvilkový výpadek, moje paměť. Jenže ono toho přibývalo.
Tady patří ještě jedna věc. Už koncem dubna jsem si začal stavět vlastní monitoring: malý program, který se každou minutu podívá, co skleník dělá, a ukládá si to do databáze. Vlastní grafy, vlastní notifikace, historie.
Zčásti pro radost — tohle je přesně ten průnik softwaru a zahrady, kvůli kterému jsem do skleníku šel. Ale popravdě hlavně z frustrace z dodané aplikace. Posbíralo se toho víc: v sekci Řízení se mi na mobilu při rolování občas nechtěně posunuly nastavené rozsahy — a u systému, který podle těch rozsahů spíná topení a otvírá okna, je takovýto omyl docela nepříjemný, zejména v kombinaci se skutečností, že nemáme k dispozici funkci návratu do požadovaného stavu. Historie se načítá pomalu a ukáže jen krátký úsek, takže cokoli staršího než pár hodin se zkoumá špatně. Chybí jakékoli notifikace — když se ve skleníku něco pokazí, aplikace to ví, ale vy ne, dokud se sami nepodíváte. Venkovní teploměr na osluněné podsadě si dál žije svým životem (v zimě přidával jednotky stupňů, teď v létě klidně deset). A jednotka občas záhadně „zapomněla“ nastavení; v dubnu jsem netušil proč, dnes už mám jasnou představu.
A ať jsem fér: šlo to i díky vstřícnosti výrobce. Jednotka má v návodu jednoduché API pro čtení hodnot; vyžádal jsem si dokumentaci, otevřeně napsal, že si skleník integruji do vlastních aplikací, a dostal odpověď, že paralelní přístup mé aplikace vedle webového rozhraní je bez komplikací. (API umí jen číst základní hodnoty, tak si zbytek moje čtečka doplňuje z webového rozhraní jednotky.) Hračka pro programátora, postavená otevřeně a s vědomím výrobce.
A ještě něco k té době: byl jsem tehdy pořád spíš nadšenec než kritik. Když jsem tu čtečku psal a viděl, o kolik je moje appka s notifikacemi a pořádnou historií příjemnější než dodané rozhraní, napadlo mě, že bych jim ji mohl nabídnout — ne prodat, spíš pomoct věci posunout.
Netušil jsem, že stavím korunního svědka.
Co ukázala data
Protože když má člověk záznam po minutě, přestanou být „drobnosti“ drobnostmi a stanou se vzorcem: jednotka se restartuje. Ne jednou za čas — denně, opakovaně, nejčastěji navečer a v noci. Výpadek, naběhnutí, výpadek. A každý restart s sebou nese vedlejší škody, protože jednotka se po pádu probouzí trochu dezorientovaná.
Nejnázornější ukázka přišla v noci na 31. května. Krmítko jsem měl od úhynu ryb vypnuté — a jednotka se v 1:39 ráno sama přepnula z letního do zimního režimu. Zimní režim je zkrátka druhá, tovární sada nastavení, a v té je krmení zapnuté — takže do devíti ráno jednotka pětkrát nakrmila prázdné jezírko; hladinu jsem našel pokrytou granulemi. Kdyby v jezírku ještě byly ryby, tohle by u čerstvě rozvráceného biofiltru bylo přesně to poslední, co potřebují.
Reklamace
Sečteno: skleník, který se má o všechno postarat sám, se neudrží ani spolehlivě zapnutý — a pokaždé, když naběhne, přenastaví si režim po svém. 4. června jsem podal reklamaci. Věcně, s daty, bez emocí: tady jsou výpadky, tady jsou časy, tady je samovolná změna režimu, prosím o nápravu.
Reakce výrobce byla — to musím zaznamenat — rychlá a věcná: „Výpadky řídicí jednotky nerozporujeme, ve vzdáleném dohledu je rovněž evidujeme.“ Tedy žádné „u vás na wifi bude problém“. Vidí to taky. Zkoušejí vzdálené úpravy.
Jsem zvědavý, kam to povede. Zatím si říkám: dobře, že jsem v dubnu tu hračku postavil. Proti „mám pocit, že to padá“ se argumentuje špatně. Proti databázi hůř.